Jiřího Dienstbiera jsem zažila před pár lety při dramatických jednáních s radnicí Prahy 10, když zastupoval fandy pražské Bohemky v politicko-právním sporu s radnicí ohledně likvidace Ďolíčku. Stál tehdy na správné straně, mluvil jasně a klidně a i otrlí radniční bardi ho poslouchali pozorně a s respektem; to je důležitý signál, neboť jistý druh lidí respektuje jen stejně silné – nebo silnější. Body plus ode mě dostal i za svůj distanc od velké pražské koalice po komunálních volbách koncem roku 2010, kdy se dokázal postavit své vlastní straně a obětoval krátkodobý politický zisk principům, za kterými si stál.
ČSSD na tenkém ledě
Možná i pro své renomé získal včera J. Dienstbier v prvním kole klání čtvrté místo a jen těsně ho minul bronz. ČSSD tedy nezbylo než podpořit Miloše Zemana, ale velice opatrně; nic jiného udělat samozřejmě nemohla, protože by ztratila voliče. Navíc, kdyby muže oposmlouvy nepodpořila a ten se za dva týdny naneštěstí dostal na Hrad, udělal by nepochybně Sobotkovi a jeho boys ze života peklo. To ale možná udělá i tak. (Pokud tedy přistoupíme na představu, že Zeman na Hrad usedne, což si nechci připouštět, ale bohužel taková je realita.) Nebylo by to nic jiného než paralela s chováním Klause, který se Topolánkovi odvděčil za jeho podporu ve druhé prezidentské volbě likvidací jeho vlády během českého předsednictví (či alespoň asistencí při tomtéž). A jak víme, Klaus aka Amnestik a Zeman jedno jsou. Klausova podpora Zemanovi v prezidentské volbě hovoří za vše.
Podporu Zemanovi tedy včera vyjádřila ČSSD nadmíru opatrně: doporučila voličům Dienstbiera zvážit hlas pro Zemana. Prostě není jisté, že Zeman na Hradě by neznamenal pro ČSSD v každém případě to samé, co ve výsledku znamenala volba Václava Klause pro ODS (zejména v jeho druhém mandátu): problémy, problémy a zase problémy.
Šifra z nutnosti
Jiří Dienstbier se navíc nepřipojil ani k takto opatrně formulované výzvě „pro Zemana“. Zpočátku to sice vypadalo, že zvažuje podporu Schwarzenbergovi, ale nakonec nepodpořil nikoho. Jeho počáteční výroky v médiích, naznačující preferenci KS, zmírnila neúprosná vnitrostranická logika. Otevřená podpora KS by Dienstbiera pravděpodobně katapultovala mimo ČSSD. Ale je otázka, zda právě to by pro něj nebylo úlevou.
Mám pár přátel, kteří inklinují k levici. Jsou to lidé, kteří volí ČSSD jen z důvodu neexistence smysluplné alternativy. Paroubek a potažmo LEV 21 je pro ně nepřijatelný stejně jako Zelení, kteří, ještě než je začaly decimovat interní války, byli dlouho pro levicové voliče především díky Bursíkovi příliš napravo. A tito mí přátelé včera a v pátek volili Jiřího Dienstbiera. Nelze tedy vyloučit, že by se JD mohlo v méně než více vzdálené budoucnosti podařit totéž, co Miroslavu Kalouskovi v roce 2009. Ten tehdy obratně využil vnitřní slabosti ODS a vnitřních pnutí uvnitř postčunkovské KDU-ČSL k založení nové pravicové strany. JD by mohl provést toto na levici, úspěch ve volbě je hozenou rukavicí, potenciál na to nyní má. Možná se ale Dienstbier dokáže nyní prostě jen lépe prosadit v rámci své mateřské strany a konsolidovat ji, třeba i z pozice předsedy.
Nejdůležitější teď ale je, aby voliči Jiřího Dienstbiera dokázali rozklíčovat jeho šifru, kterou jim poslal přes televizní obrazovku.
Že on raději Karla.