Že tato filosofie došla širšího politického konsensu naznačují výroky primátora Tomáše Hudečka, hlavního advokáta zahušťování Prahy. Ten od cca dubna 2014 používá stále tu samou mantru. Jejím základem je, zjednodušeně řečeno, myšlenka, že do Prahy se vejde ještě celé Brno.
Park není brownfield
T. Hudeček tvrdí, že mu leží na srdci využití ploch, které pustnou uvnitř města. Na tom v principu není nic špatného. Proč by se neměly smysluplně využít například tzv. brownfieldy, které leckdy i nahánějí strach a zhoršují bezpečnost. Ať na tom klidně někdo vydělá. Ale ať výsledek dává smysl a něco vydrží.
Něco zcela jiného než renesance brownfieldu je, když se za účelem nové výstavby mají vykácet dva hektary vzrostlé zeleně. To byl i případ Klamovky, sto let starého parku na rozhraní Smíchova a Košíř – tradičních pražských čtvrtí, které dlouhodobě trpí nárůstem automobilové dopravy. Rada MČ Prahy 5 původní rozhodnutí zastupitelstva letos v srpnu sice změnila, ale jak to bude dál, bych si v tuto chvíli netroufla odhadovat.
Filosofie zahuštění se nesmí stát legální zástěrkou pro nezřízenou likvidaci zeleně. To za prvé. Za druhé, pokud zahušťujeme, mělo by tak dít s péčí a rozvahou, jinak hrozí, že výsledek nebude stát za nic.
Bohužel, rozvaha je to poslední, co lze v současném pražském developerském bujení vypozorovat. Spíše to vypadá, že se developeři více méně s požehnáním radnic řídí heslem: Když už, tak ať.
Případ Prahy 6 aneb konec dobré adresy?
Ušetřena nebyla ani Praha 6, které se dlouho vyhýbaly megalomanské developerské projekty, a nepochybně i proto patřila dlouho z hlediska cen nemovitostí k nejdražším pražským obvodům. Otázkou je, zda tomu tak bude i nadále.
Náměstí „Kulaťák“, srdce Dejvic, se stal vloni staveništěm. Jednak kvůli budování metra, jednak kvůli tomu, že zde vyrůstá první ze dvou obřích administrativních center. Zatímco „Ledního medvěda“ Petra Kellnera zablokovaly připomínky obyvatel, tzv. Downtown Dejvice vesele staví uhlobaroni z Czech Coal, zřejmě v rámci diversifikace aktivit. Citaci jednoho z nich přinesl vloni deník E15: „Náš záměr je jednoduchý,“ sdělil týdeníku Euro jeden z majitelů BPD partners Petr Pudil. „Je to výjimečná lokalita v blízkosti centra, obklopená rezidenčními čtvrtěmi Hanspaulka, Ořechovka nebo Bubeneč, nedaleko je letiště a my chceme využít její potenciál.“
Pěkné. My chceme – a my můžeme, protože městská část, jíž pozemky stále patří, nám jde na ruku. Co dodat. Snad jen – dojděte se na Dejvickou podívat. Nejde o to, že se staví, ale jak a co se staví. To, co tam vyrůstá, je opravdu obludné. Přitom v Praze je přebytek administrativních budov. Už teď se ale ví, že kilometr a půl nad Kulaťákem má zanedlouho vyrůst další obrovské administrativní centrum, kvůli kterému se dokonce přejmenovala stanice metra Červený vrch na „Bořislavka“ (tak se bude jmenovat nové centrum). Další dvě podobná obrcentra mají vyrůst i na Letné, tj. pouhý cca kilometr od Kulaťáku směrem k Holešovicím. Jde o Palác Stromovka (ten má již stavební povolení) a Letná Office Park.
Ani nová obytná výstavba na Praze 6 nezavdává důvod k optimismu. Pár příkladů.
Novou obytnou „perlou“ Prahy 6 je rádoby prestižní projekt s honosným názvem „Royal Triangle“ na okraji skutečně prestižní zahradní čtvrti Ořechovka z 20. let 20. století (ano, té čtvrti, kde se letos stalo módou bourat památkově chráněné domy). Na malém, desítky let nezastavěném území v krátké době vyrostlo osm „luxusních“ bytových domů. Ty uvozovky proto, že osobně nechápu, jak je možno hovořit o luxusu u domů bez špetky zelené plochy, navíc namačkaných na sebe tak, že si jejich obyvatelé budou moci z okna do okna povídat bez zvýšení hlasu i přesto, že pár metrů od nich budou dunět tramvaje a proudit desítky tisíc aut. „Triangle“ se totiž nachází na samém okraji Ořechovky přímo u křižovatky dopravně mimořádně vytížených ulic Střešovická a Patočkova. Třešničkou na „luxusním“ dortu je, že v těsném sousedství novostaveb nedávno vyrostl pětadvacet metrů vysoký výdech tunelu Blanka. Na nevhodnost stavby v daném území neúspěšně poukazovalo mj. sdružení Praha 6 ztrácí tvář. Je ovšem třeba říci, že otázku, zda je obytné stavby vhodné umisťovat do takto imisemi zatížené oblasti, v počátcích vznesl i magistrát. Bez dalšího.
V klidné a mírumilovné lokalitě čtvrti Liboc v Rakovnické ulici plánuje městská část Prahy 6 výstavbu tzv. sociálního bydlení. Plánovaný projekt působí svým měřítkem vzhledem k vilovému okolí poněkud nepatřičně, a tak není divu, že místní proti němu brojí, více info zde.
Z hlediska měřítka je tato kauza možná drobností, avšak dobře ilustruje, jak to chodí. Podobných příkladů je celá řada. A ne nadarmo se říká, že stokrát nic umořilo osla.
Liboc, jedinou část Prahy 6 se zachovalým vesnickým charakterem, vůbec čeká zřejmě nejdramatičtější proměna. Na jejím západním okraji má totiž výhledově vyrůst nové město pro 15 tisíc obyvatel.
Že to Liboc změní navždy, je jisté; důležité je, aby ji to navždy neparalyzovalo. Na to by mělo dohlédnout opět především město, resp. radnice Prahy 6, jejímuž osazenstvu ale dlouhodobě není radno věřit, a to i s ohledem na oněch pár výše uvedených projektů, které buď přímo navrhla a/nebo přinejmenším umožnila. Další jsou k dohledání zde.
Navzdory proklamacím radnice nevím osobně o žádné zeleni, která by v posledních letech na Praze 6 přibyla. Naopak. Několik hektarů na místě bývalého Strnadova zahradnictví ve Veleslavíně slibovala před lety radnice proměnit na „Centrální park“ neboli „Stromovku Prahy 6“. Nakonec se však – světe div se – i tam bude kácet a stavět.
Všeho s mírou? Jen těžko.
Není třeba Prahu konzervovat, ale zahušťovat ji „s mírou“. Všechny výše uvedené zmíněné projekty by vypadaly mnohem lépe, a byly by i pro občany snadněji akceptovatelné, pokud by byly o dvacet třicet procent skromnější.
Vezměme si výše zmíněný přepísknutý „Royal Triangle“ na Ořechovce. V rámci provzdušněné vilové čtvrti působí nahuštěný komplex jako pěst na oko. Svého kupce si byty v něm ale zřejmě i tak najdou. Je to však dostatečný argument pro to, aby se stavěly podobné věci? Nemělo by město dbát na to, aby nová architektura také nějak vypadala, aby dávala smysl v rámci daného místa a celku?
Samozřejmě že ano. Od toho tu město a jeho části jsou. Plánování, slovo tolik poničené minulou dobou, nabývá v kontextu divokého zastavování města nového významu. Připomeňme si, že Karel IV. byl natolik osvícený plánovač, že jeho koncepce územního rozvoje vystačila Praze na dlouhých pět set let, tj. až do roku 1784, kdy došlo za vlády Josefa II. ke sjednocení čtyř měst pražských.
Nejkřiklavějším příkladem toho, co se stane, když město nezvládne územní plánování, je případ kolébky secese – Bruselu. V 60.letech padly za oběť zájmům investorů celé městské části z počátku 20. století. Fatálně selhala kontrola ze strany města. Architektura Bruselu, zmítaného národnostními spory mezi Valony a Vlámy, utrpěla ránu, z níž se město už nikdy nevzpamatuje. Do učebnic architektury se zapsal tento přístup černým písmem jako tzv. bruselizace. Bylo to proto, že v klíčovou chvíli, kdy sílily ekonomické tlaky na maximalizaci zisku z území, tyto tlaky nikdo nezastavil. Je paradoxem, že Brusel, který bývá označován jako mekka regulace, byl navždy zohyzděn právě jejím naprostým nedostatkem. Více viz: http://euro.e15.cz/archiv/jak-zabit-mesto-802400
Filosofie kontroly a regulace však jde proti zájmům developerů, jejichž zisky jsou hnacím motorem „zahušťovací“ hry. Ve hře jsou obrovské peníze a vliv. Není náhodou, že klíčoví ministři současné vlády ještě před svým oficiálním nástupem do funkcí zašli na oběd s Luďkem Sekyrou, tedy tím, kdo má s výstavbou v Praze dalekosáhlé plány. Jeho Sekyra Group má mimo jiné stavět na Smíchově novou čtvrť, kvůli níž možná Vltavu překlene další most. Odhadovaná cena Smíchov City? Deset miliard korun.
V dlouhodobém měřítku může necitlivé zahušťování snížit hodnotu stávajících nemovitostí a kvalitu života v Praze vůbec. Narůstá automobilový provoz a celkově tlak na infrastrukturu (MHD, školy), která, pokud na ni není myšleno při plánování nové obytné zástavby, logicky přestává stačit. Právě s těmito problémy se potýkaly a potýkají satelity kolem metropole. Je třeba, aby se ti, kdo zodpovídají za plánování „zahuštění“ vnitřní Prahy, z tohoto poučili. Jinak se může stát, že z dobré adresy se časem stane čtvrť, odkud se její původní obyvatelé budou stěhovat. Pravda, v satelitních městech bude místa dost. Kruh se uzavře.
To vše nenastane hned, nýbrž pozvolna, neboť změny ve fungování území vyžadují roky, ne-li desítky let. Možná se to nestane – ale stát se to může. Developeři už ale budou mít vyděláno.
Související:
Janoušek, Sekyra a Trojkoalice
Stavební horečka se Praze vymyká z rukou. Bude hůř.