Díky zveřejnění přepisů i nahrávek z MŽP tak má nyní každý občan této země unikátní příležitost vytvořit si názor na základě informací z první ruky, nikoli zkreslených či z kontextu vytržených výroků, nebo komentářů zatížených více či méně osobním názorem autora. A tyto nahrávky hovoří jazykem – pro člověka stojícího mimo systém – sice podivným a místy nesrozumitelným, nicméně v posledku jasným. Neexistuje mnoho prostoru pro pochybnost, zda si exministr Drobil a někteří jeho podřízení přímo či nepřímo s korupcí zadali. Naopak důvody proč pochybovat, zda premiér Nečas v celé kauze postupoval čestně a správně, jsou četné a pádné.
Pokud v této situaci považuje prezident republiky za nutné vystoupit na obranu premiéra a vlády, vypovídá to v první řadě o jeho čtení závažnosti situace – tedy nejvyšší. O to pečlivěji je pak třeba naslouchat jeho jednotlivým výrokům a postojům. A zde, bohužel, též nezbývá příliš prostoru pro pochybnosti: kromě pochopitelné politické podpory premiérovi se prezident zastal i ministra, který pod tíhou nezvratnosti důkazů pár dní předtím na české poměry velmi rychle odstoupil.
Dalším nepopiratelným faktem je prezidentova neohroženost, kterou tak dobře známe z jiných situací. Žádné řeči o předčasnosti komentářů ve stylu „dokud nebude celá záležitost vyšetřena, nebudu se k ní vyjadřovat“. Naopak pěkně natvrdo: „Vynořila se kauza, zbytečná, neradostná.“ A nevylepší to ani dovětek, že „je neštěstí, že se toto stalo.“ Jakoby se jednalo o kousnutí otravného komára, které by bylo nejlépe nerozškrábat a pokud možno ihned zalepit náplastí. Prezident může mít pravdu v tom, že panu Drobilovi „bylo nadrobeno“; ale to je přece okolnost relativně nepodstatná. Má-li mít metoda pomsty či temného spiknutí za důsledek odhalení velké korupce, budiž.
Bylo by naivní domnívat se, že obdobné kauzy neexistují i v zahraničí – bohužel. Koneckonců i zkušený bard Helmut Kohl se do podobného skandálu namočil, ovšem již na sklonku své kariéry. Rozdíl mezi Českem a jinými zeměmi tedy spočívá mimo jiné ve vývoji a postojích jednotlivých politiků po odhalení. Zpravidla by měly společnosti vysílat důležitý signál, že protiprávní jednání není přijatelné – jakkoliv pokrytecké takové signály mohou být. Ovšem český prezident naopak zase jednou posunul hranice tolerance vůči korupci. Jako dárek pod stromeček tím každému jednomu z nás jasněji než kdykoli v minulosti poslal vzkaz: Korupce je v pořádku.
A to je – nejen v adventu – mrazivé poselství.