***
Co ona to dělá? Copak nezná slušné vychování? Takové věci se v dobré společnosti přece nedělají. Když už si nemůžu pomoct, dám si aspoň ruku před pusu, durdil se. Má sice jiné starosti, například každoroční cesta kolem Slunce, to není žádný půlmaratón – a k tomu ty věčné piruety…Ty se ale za čtyři a půl miliardy let už taky mohla naučit! No co, i kdyby jen za šest a půl tisíce let…
***
Prezidenti, premiéři, králové a princezny, bossové i jejich podřízení zírali na nebe a hledali aspoň náznak toho, proč obloha ztichla. Byla nesměle azurová, jak umí být v krásném jarním dni, když má náladu; po šedi nebylo ani stopy. Co si to ti letištní kontroloři vymýšlejí? soptili mocní i bezmocní a vzrušeným hlasem probírali náhradní možnosti cestování z bodu A do bodu B. Manažeři leteckých společností s hlavami v rukou trudnomyslně přepočítávali ušlé milióny. Jen obyvatelé Přední Kopaniny a dalších obcí rozesetých kolem pražské Ruzyně se těšili na klidnou noc.
***
Ten možná pojede Pendolinem, tamten si o pár dní prodlouží pobyt v Praze, ale většina zůstane sedět na zadku tam, kde jsou, a budou řídit svět přes telefony a počítače. Ty, které živí její energie. Ostatně v tom mezi námi a počítačem není rozdíl: živí nás oba.
***
Ale co když to nebude jen zakašlání a přidá se i rýma? děsil se. Ještě to od ní chytnu. Sobecky zadoufal, že se dá brzy dohromady. Neuvědomil si, že kdo je v tuto chvíli nemocen, je on sám; četl novinové články jeden za druhým a zmocňovalo se ho neurčité napětí. Hluboko v podvědomí se ve spánku zavrtěla pokora.
***