Velicí mužové a skvělé ženy
Dnes jako včera a možná i zítra
Na své žaludky nepomýšlejí
Vtaženi do hlubin lidského nitra
Někteří snad v ruce třímají sklenku
Z níž kapky znesvětí arch sněhobílý
Dříve než opustí svou skotskou milenku
A papír co strom obroste harmonií
Jiní se houpou na obláčku dýmu
Prý se tak hypotéza lépe stvrdí
S tím však nesouhlasí členové týmu
Jimž cigaretový opárek smrdí
Jedno společné má tenhle kabaret:
Dost fuk jim bývá zda fouká či svítí
Ať velebí kostel nebo minaret
Nezdá se že by znali dlouhou chvíli
Touha po poznání od nepaměti
Na hlad a bolest zapomenout dává
Kdo věří a vpřed a dál žene svou duši
Na nepřízeň osudu nežehrává