Před dvěma lety jsem zde psala o tom, kterak největší park v pražské čtvrti Strašnice začal mizet místním před očima: neohlášené kácení, ničení ptačích hnízd, osm set metrů prachobyčejného drátěného plotu za milión. Místo trávníku nafukovací tenisové haly a betonový minigolf (zde pro změnu jedna jamka za milión). Místní se vzbouřili, podepisovali petici, potrápili zastupitelstvo demonstrací. Ve finále občanské sdružení Útulné Strašnice, jehož jsem členkou, podalo podnět na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), aby prověřil zhruba deset smluv, na základě kterých chtěla radnice Prahy 10 zastavět park sportovištěm.
Výsledek na sebe nechal dlouho čekat, ale je: ÚOHS s radnicí zahájil správní řízení z důvodu možného porušení zákona o veřejných zakázkách, konkrétně § 120 odst.1 písm.a). Odborníci vám potvrdí, že jde o jeden z horších deliktů, kterých se může zadavatel dopustit. Laicky řečeno, kdyby radnice konala jinak, tedy v souladu se zákonem, mohl se do soutěže přihlásit nebo ji vyhrát někdo úplně jiný s lepší nabídkou.
Přezkoumání smluv je již třetím úspěchem v našem tažení proti kontroverznímu projektu ukusování parku. Již dříve jsme uspěli se stížností na Magistrátu hl.m. Prahy, který zakázal kácení stromů na místě plánovaných tenisových kurtů. V neposlední řadě pak Česká inspekce životního prostředí, na kterou jsme se rovněž obrátili, potvrdila, že za zničení keřů a ptačích hnízd při přípravě terénu na stavbu minigolfu dostala firma, pověřená pracemi, pokutu 32 tisíc Kč.
V době, kdy občané České republiky hromadně ztrácejí naději, že je v jejich zemi možno posouvat věci k lepšímu, je výše uvedené důkazem, že snaha věci měnit není ani zdaleka tak marná, jak si mnoho lidí myslí.
Můžeme namítnout, že pár desítek tisíc korun pokuty je směšná částka, která dalšímu zašlapání ptáčat do země nezabrání. Můžeme namítnout, že pokuta za pochybné zakázky zaplacená z obecní pokladny je výsměch spíše než trest. Můžeme argumentovat, že od hlídání lumpů jsou tu jiní. – Pokud ale systém prokazatelně a dlouhodobě selhává, jak je tomu v ČR, vždycky to bude jen výmluva.
Český stát se dnes podobá domu, jehož obyvatelé již dávno přenechali péči o něj odborníkům, které platí ze své kapsy. Jsou s nimi sice hrubě nespokojeni, remcají, ale sami nevytřou ani schody, a to i když se ukáže, že uklízečka je chromá na obě ruce. Domovní výbor v čele s Velkým Kormidelníkem u obyvatel podporuje tiché a spořádané chování, neboť potřebuje Klid na práci. Při jakékoli snaze o prolomení letargické apatie vzrušeně hovoří o levicovém extremismu, nespokojence ostrakizuje. Nejraději by zrušil členství v Domovní Unii, neboť vnější síla je nepředvídatelná a vůbec rušivá. – Každý v domě ví, že něco není v pořádku, udatně však vytěsňuje pomyšlení, že by s tím měl něco udělat on sám. Zapomíná, že tisíckrát nic umořilo osla a že tisíc malých změn je jedna velká.
Za stav české společnosti zodpovídají nejen prohnilí politici, ale i její občané, kteří jim tyto prohnilosti svou pasivitou a alibistickým defétismem dovolí.