Rovněž tak konstatuji, že pohled na to, co zbylo z mého dvouhodinového poskakování mezi lednicí, sporákem, internetem (recepty) a troubou a zase zpět, je skličující více než flek od těsta na iPadu. Malý černý rendlík s tečkou koprové omáčky je zhmotněním nauky o pomíjivosti věcí, a nebýt zlatavého plechu rybízové bublaniny, ještě téměř kompletního, bylo by to k nesnesení. A přesto je vaření jedinou domácí prací, která mě baví, neboť má v sobě tvořivost, element překvapení i fantazii.
Pohled na vlastnoručně složenou hromadu čerstvě vyžehleného prádla mě sice naplňuje čímsi vzdáleně příbuzným s pýchou a zadostiučiněním, ale úbytky energie spojené s výkonem, jenž onomu okomalebnému výsledku předcházejí, si nemohu dovolit – nebo si to aspoň myslím; dálkoví běžci totiž říkají, že člověk může ještě jednou tolik, pokud cítí, že v další vteřině padne. Ještě stále občas procházím údolím stínů, i když nepřestávám děkovat za slunečné pasáže – a vlastně i za status quo.
Moje energie a čas jsou tedy nyní vzácné, a proto domácí gruntování outsourcuji, abych se věnovala smysluplnějším aktivitám, či jejich iluzi (např. tento blog). Chybí mi sice onen efekt vyčištění hlavy, který pětihodinové gruntování přináší, nicméně i tak raději trávím čas se svým dítětem, bližními či všemožným psaním (mou oblíbenou disciplínou je bohužel rovněž prokrastinace). Nekonformita s českým hospodyňkovským archetypem je nicméně důvodem mých občasných záchvatů černého svědomí. Ředím je prací na balkóně a zahradě a připomínkou, že i echt pořádkumilovná kamarádka Marta tvrdí, že od porodu pořádně neuklidila – a to jejímu dítěti bude rok. Někdy si vzpomenu na své zážitky z ciziny, kde národy zcela odlišné, například Francouzi a Norové, mají jedno společné: na rozdíl od Čechů se nevrhají ihned po dojedení ke dřezu, případně myčce, nýbrž sdílí pohodu nad neuklizeným nádobím v debatě o věcech malých i větších. Úklid domácnosti přenechávají jejich ženy jiným bez výčitek.
Outdoorové aktivity, například zahraničení, mám raději než ty s hadrem v ruce. Důležitou roli zde hraje faktor kontaktu s přírodou, dobrovolnosti a s tím související frekvence činností. Pokud bych měla lézt po kolenou a za pluhem každý den, měla bych co nevidět zaječí úmysly podobně jako teď, když vidím žehličku (nejspíše bych si to ovšem nemohla dovolit, a vzala bych to tedy jako podmínku přežití; když není na výběr, je možná – svým způsobem – život jednodušší). Ovšem ani rekreační zahradničení, jako druh náhražky prvobytně pospolného života, není prosto příchuti pomíjivosti a sysifovského rozměru.
Typickým příkladem budiž pletí záhonů.
Jediný, kdo statečně čelil náporu plevelu, byly ředkvičky – viz obrázek. Díky jejich houževnatosti bych si mohla u cesty otevřít stánek, neboť už teď se počítají na kila (na obrázku je jen zlomek úrody), a neustále dozrávají. Přes letošní přemnožení slimáků mám tedy rekordní úrodu zeleniny, bez které bych se v klidu obešla. Naštěstí její jemně pikantní chuť ocení ostatní včetně nejmenšího, hlásícího se o porci výkřiky „etě řekvičky, mámo, řekvičky“.
Dva měsíce tedy stačily plevelu, aby si pracně obnovené záhony, vydobyté z džungle obklopující chatu, zcela ochočil. Zaklekla jsem tedy a poctivě celý den v potu tváře a za neutuchajícího kvičení sousedovic dětí vykopávala a vytrhávala houževnaté býlí a přemítala o paralelách s lidským světem. V obou případech platí, že ponechá-li se plevel (aka zlo) bez omezení, vezme si časem celý prostor. Vidět je nejen v okolí prezidentského stolce, který šíří zlo s efektivitou jaderné pumy, ale třeba i – proč chodit daleko – v běžném životě v obchodech nebo v diskusích na Respektu. V posledně jmenovaném se situace v poslední době poněkud zlepšila, neboť anonymní bludy již nezůstávají bez komentáře, aby tak čněly v prostoru jako svatá pravda. D.Mentzlová dokonce zpracovala zmíněný fenomén tvořivě a zábavně.
Ale i tak raději píšu sem, neboť je to zvláštně osvobozující pocit vědět, že číst mě bude jen ten, kdo sem cíleně zajde. I když se zároveň nastoluje otázka, kdo vlastně jsou moji důstojně mlčící čtenáři – a jak dlouho je bude bavit číst o kuchyni a ředkvičkách.
Nad ředkvemi