Atmosféra byla jiná, než když jsme v červnu společně se zástupci ostatních občanských sdružení skandovali protiradniční hesla. Tentokráte jsme se přišli pouze podívat na nově zvolené zastupitele bez záměru vyrušovat či jinak komplikovat průběh jednání. Při pohledu na všechny ty staré známé tváře však mé odhodlání jen pasivně sedět a naslouchat vzalo rychle za své. Vzhledem k nejistotě, jak dlouho vydržím při smyslech při konzumaci koktejlu pokročilého těhotenství a horka k zalknutí, jež panovalo v zasedací místnosti, jsem se do diskuse přihlásila raději hned zpočátku. Jelikož jsem nevěděla, co bude následovat později, nasadila jsem smířlivý, ba téměř osobní vzpomínkový tón. Ve stejné místnosti jsem totiž před šesti měsíci třímala transparent „Nechceme kurty, chceme školky“ a mé dnes nepřehlédnutelné břicho mě tedy usvědčovalo z konzistentnosti (pravda je, že jsem v červnu ještě neměla o svém stavu tušení). Ujistila jsem tedy zastupitele, že se stejnou konzistentností budou občanská sdružení přistupovat k dialogu s radnicí, který, jak všichni doufáme, bude v tomto novém volebním období konstruktivnější. Myslela jsem to v tu chvíli v podstatě vážně.
Pak ovšem začala ta správná legrace. Zastupitelé složili slib a začalo porcování medvěda v přímém přenosu. Milan Richter byl nepřekvapivě zvolen starostou a do Rady, tedy nejvyššího výkonného orgánu úřadu, zasedla většina nechvalně známých tváří z minulého období (výhradně ČSSD a ODS). Nutno konstatovat, že mě nijak nepřekvapily zvednuté ruce komunistů. O to více mě tak zarmoutily hlasy Zelených, kteří podpořili naprostou většinu návrhů na rozdělení funkcí a zřejmě za odměnu dostali křeslo předsedy jakéhosi výboru na regeneraci památkových zón (kdyby aspoň to životní prostředí…). Nebylo to ale tak úplně překvapivé, protože pár dní předtím podepsaly ODS, ČSSD, Desítka pro domácí a právě Zelení písemnou dohodu o spolupráci. Jediná TOP09, která skončila v Palermu za ODS druhá jen o pár desetin procenta, během zasedání systematicky hlasovala proti. Na druhou stranu bohužel nenabízela protinávrhy, které by z té frašky udělaly alespoň trochu…..no dejme tomu trochu menší frašku.
Vrchol představení nastal při volbě předsedy kontrolního výboru, který byl, slovy starosty Richtera, vyhrazen opozici. Je třeba zdůraznit, že kontrolní výbor převyšuje ostatní výbory významem i pravomocemi (mj. jiné právo účastnit se zasedání Rady; má mít např. povědomí o všech uzavřených smlouvách). Na výběr tedy připadaly pouze dvě strany: KSČM a TOP09. Nebudu vás dlouho napínat: vyhráli ti první. To už jsme se pochopitelně neudrželi a tento plivanec do očí voličů řádně vypískali. To je ale také bohužel vše, co jsme mohli v dané situaci dělat. Ale ze vzpomínky na snaživě vztyčené paže pánů a paní z pravicové a svobodomyslné ODS mě doteď mrazí. Byli to právě komunisté, kteří předsedali kontrolnímu výboru minulé čtyři roky, tedy v období, kdy na Praze 10 byla zadána velmi podivným způsobem mj. celá řada zakázek v souvislosti s „revitalizací“ Strašnického parku (více viz např. zde).
Neveselá variace na palermskou předehru zřejmě zazní i příští týden na magistrátu, jen to ODS a ČSSD bude stát podstatně více mediální kritiky a úsilí o kvalitní orchestraci. Ale to bude tak celé. Nezbývá než doufat, že nevídané naštvání většiny novinářů v následujících čtyřech letech nevyprchá a život zastupitelů bude probíhat pod jejich drobnohledem. A měli by se pozorně dívat i občané. Na Praze 10 to zatím vypadá aspoň v tomto ohledu nadějně.