Co se týče formy účtování, byla to v podstatě znouzectnost, neboť mi nyní rychle dochází energie i čas, a tedy i inspirace na něco lepšího. Takže jsem zrecyklovala sama sebe:
http://jelinkova.blog.respekt.ihned.cz/c1-45952050-uctovani-s-lednem
Nový formát RB ale zcela rozhodil úpravu starších blogů, takže je to teď de facto nečitelné.

Děkuji též za přání – já sama si nepřeji nc jiného

To co popisujete za trápení s prdíky mi pořád nepřijde úplně běžné, ale nemohu nic tvrdit. My jsme tedy měli nejspíš štěstí. S naší první, to bylo tak -žena i malá prostě většinu šestinedělí prospaly. A za sebe přiznám, že jsem skoro začínal věřit na to Angelou zmiňované permanentní štěstí. S kluky to už bylo náročnější, víc bolesti z prdíku či jiné nespecifické nespokojenosti, ale oproti Vaší zkušenosti pořád ještě pohodička.

Uvědomuji si svou osobní přepjatost, v tomhle tématu a je pravda, že jsem nadsázku nepochopil. Obecně mne už jen forma účtování spíš štvala, než bavila.

Každopádně přeji čím dál více takových dnů bez bolesti a trápení, aby Vám bylo s malým co nejlépe!

Dnes byl poprvé malý přes den bez bolestí, svíjení a nářku, dobře naladěn a spavý, a tedy bylo dobře i mně. Těžko matce může být skvěle, když vidí, jak její dítě trpí. Kolika ale není nic abnormálního – je to dokonce tak běžné, že to není považováno za problém. Možná jste slyšel o tom, že podle některých názorů dítěti chybí „čtvrtý trimestr“ v děloze, a tedy první tři měsíce obtížně „tráví“ pobyt na tomto světě…K tomu propadu výkonnosti – pevně jsem doufala, že pokles výkonnosti ve spojení s vařením čtenáři napoví, že jde o nadsázku. Ostatně jako celý blog…neberte mě až tak vážně – narozdíl od rodičovství svůj blog až tak vážně neberu.

Kolik žen má podobné zkušenosti nevím. U nás doma to vypadalo jinak. Což konstatuji bez nároku na zobecnění. Autorka to měla očividně těžší o abnormální potíže s trávením.

Shodou okolností, jsem teď doma s tříletými kluky dvojčaty, a některé dny jsou pro mne také pekelné. V mém případě ale platí, že za většinou takových dnů stojí nějaký můj osobní problém ( Ať už je to pouhé nevyspání, či nějaká jinde nedokončená práce – nebo něco daleko vnitřnějšího.), který mne odvádí od toho být s kluky v dostatečném kontaktu, a užít si i to dobré na všem.
I tady jistě platí, že každý to má jinak, ale přesto tím mířím k tomu, že jestliže si autorka účtuje třeba propad výkonnosti- těžko se jí budou vnímat jiné a myslím i příjemnější stránky mateřství.

Je smutné pokud máte pravdu, a takovýto blog je pro někoho cestou, jak nebýt se svými pocity sama.

Své děti milujeme, ale to neznamená, že jsme jen a jen šťastné a že si nesmíme dovolit to nahlas přiznat. Pravda osvobozuje – pro mnoho žen je naopak úlevou číst, že to má někdo podobně a že nejsou se svými negativními pocity samy.

Co myslíte tím „úplně zmizet“?