Komentáře: O bílých vránách, černých ovcích a kultuře rodičovství

Od: anonym

anonym — Thu, 29 Mar 2012 07:41:25 +0000

Re: O bílých vránách, černých ovcích a kultuře rodičovství
To máš pravdu, ale sklenku růžového můžeš vychutnat ještě do konce života tisíckrát. To, co jsem měla na mysli, je to pomíjivé a neopakovatelné v životě, a to je právě ten úžasný věk nevinnosti. Uteče to hrozně rychle. A vůbec si nemyslím, že by se člověk musel vzdávat ostatních slastí života. Samozřejmě je to všechno něco za něco. Měla jsem to jednodušší v tom, že nejsem rozhodně perfekcionista, takže jsem se určitě netrápila tím, abych neměla v bytě jediný drobeček a dokázala jsem si sednout ke knížce, když byla možnost atd. Ale myslím, že to zvládáš výborně, netrap se tím. Sklenku dej v Belgii, Mexiko počká, s kopci v Belgii to moc nevidím, ale psaní do šuplíku rozhodně neodkládej. Věř staré bábě, někdy bych to moc ráda vrátila aspoň na chvilku. Ale, jak se říká, sociální zkušenosti jsou nepřenosné, tak si to každá musíme vyzkoušet sama. Pěkné jaro v Belgii a zase něco napiš!

Od: Michaela MJ

Michaela MJ — Sun, 25 Mar 2012 13:52:05 +0000

Ivano,
jo, je to trochu schizofrenie, a asi ještě nějakou dobu bude. Vybalancovat vnitřně protichůdné tlaky je jednoduché asi jen tehdy, pokud tedy má člověk dar efektivně vytěsnit nepohodlné úvahy, neboli dar se s tím moc nepárat. Z pozorování světa kolem mám pocit, že tato schopnost je přímo úměrná počtu dětí. Zatím jsem z toho nevyvodila žádný závěr.

Co se týče výrazu „užívat si“, spojuji ho proto spíše s činnostmi prostými mentálního balancování, například sklenkou růžového na pláži v Mexiku, psaní (třeba do šuplíku), ba dokonce běhu do kopce. 🙂

Krásné jaro do Prahy! m

Od: ima

ima — Sat, 24 Mar 2012 18:37:21 +0000

Rozumím
Míšo, úplně rozumím. Ten schizofrenní stav prožívá asi každá máma. Já se ptám někdy ještě teď, jestli jsem všechno udělala dobře, a to mám ty „chlapečky“ třicetileté. Důležité je, že se domluvíš s partnerem a ten to akceptuje, protože i to býval problém. Mužský přístup za socíku. Neživili (někdy to nebyla jejich vina), ale kdyby se náhodou stalo, že by měli být v pozici: matka živí, otec se stará, tak by to asi těžko snášeli. Naštěstí doba pokročila. Děti jsem vychovala prakticky sama a tak si často připadám jako proti vlastní vůli emancipovaná žena. Všechno má své meze. Hlavně si mateřství UŽÍVEJ! tady i v Belgii. Krásné jaro?!

Od: babza

babza — Fri, 23 Mar 2012 23:25:58 +0000

No to bych nedovedla
Maličká byla uvnitř kočárku a ta větší seděla na okraji kočárku nahoře:-). Manžel mi s dětmi pomáhal jen v zimě, protože přes léto měl práci,která souvisela s naším budoucím bydlením – byty tenkrát vůbec nebyly.
Před pár dny mi psala vnučka, že někde uviděla a koupila takovou stupačku, která se zavěsí na okraj kočárku. Kojenec je uvnitř a větší dítě se na stupačku může postavit a drží se držadla kočárku, zatímco rodič nad ním kočárek tlačí s oběma dětmi.

Od: Jan Orna

Jan Orna — Fri, 23 Mar 2012 17:54:25 +0000

Díky za optání,
řekl bych, že jsme všechno jak se dneska říká, „v pohodě přežili“.

Od: Michaela MJ

Michaela MJ — Fri, 23 Mar 2012 17:27:17 +0000

Re: Moje dcerky
Paní Babzo, a to jste tlačila dva kočáry najednou? Neumím si to nějak technicky představit. Jednou, na letišti, jsem tlačila kočárek se synem a druhou rukou kormidlovala vozík se třemi kufry, ale nebylo to nic, co bych zvládla na delší trase. Z toho, co píšete, vyplývá, že vztah může mít dítě a rodič dobrý, i když matka pracuje, resp. není s dítětem nonstop. Znám více takových případů, i jejich opaky.

Od: Michaela MJ

Michaela MJ — Fri, 23 Mar 2012 17:16:33 +0000

Re: Tleskám tomu,
Docela úsměvná obrazoborná historka, pane Orno. Předpokládám, že Vás vztah s dcerou ale nepoznamenala, a pobyt v jeslích taky ne. Nebo jest opak pravdou?

Od: babza

babza — Fri, 23 Mar 2012 14:17:08 +0000

Moje dcerky
Hana (nar. 1959) a Jitka (nar. 1961) byly v jeslích (já tomu říkám v práci) už od svého půlroku. Byla to příšerná honička a nebylo to o penězích, ale o prostém uživení rodiny. Jednou jsem při tom kalupu (jednu maličkou v kočárku do jeslí a druhou větší na kočárku do školky) potkala služební auto svých nadřízených a z okénka na mne jeden z nich zavolal něco v tom smyslu, že jsem macecha. Bylo mi do pláče. Až ke třetí (Zdeňka 1966) jsem si sehnala opatrování hodné paní a později mé maminky, co šla do důchodu v lidsky správném čase.
Děti mám hodné a dobře vychované – snad to udělal náš společný boj.

Od: Jan Orna

Jan Orna — Fri, 23 Mar 2012 09:55:48 +0000

Tleskám tomu,
že se vaše děti narodily v manželství (v ČR to bylo 1990-90%, 2000-80%, 2010-40%). Takový je trend. A přeju vám, že nemusíte zažívat šikanu „sestřiček“ z jeslí v ČSSR, jakou pamatuji já. Měl jsem tehdy „na pětníku“ bydliště, zaměstnání v projektové firmě i jesle. „Sestřička“ z těch jeslí vyhrožovala manželce, že mě udá jako flákače, protože jsem vodil dcerku do jeslí až kolem 8.hod. Magistrát totiž stanovil různé povinné začátky pracovních dob ve firmách, prý kvůli špočce v MHD. Atd…
P.S. Ale už moje vina byla později, kdy mě odmítli vydat dcerku z mateřské školky. Tehdy jsem předtím „požil“ a ve školce jsem zasalutoval a zahlásil: „Voják v záloze Orna. Žádám o vydání dcery Ornová…“ a to stačilo. Mé ženě jí toho dne „vydali“ bez problémů a pochvalu jsem ovšem nesklidil ani doma.

Od: Michaela MJ

Michaela MJ — Fri, 23 Mar 2012 09:25:54 +0000

ad anonym (pěkné přízvizko)
státních jeslí je asi 50, na celou ČR.