Komentáře: Jak dítě pokousalo psa

Od: anonym

anonym — Thu, 07 Nov 2013 15:40:07 +0000

http://www.dailymail.co.uk/news/article-2489252/Lexi-Hudsons-grans-fury-animal-charity-rehomed-bulldog-killed-girl.html?ICO=most_read_module

Od: ejirek

ejirek — Tue, 09 Apr 2013 14:32:15 +0000

dík
podívám se.

Od: Michaela MJ

Michaela MJ — Tue, 09 Apr 2013 13:31:52 +0000

Re: Jak dítě pokousalo psa
Narážíte na těžká a složitá témata. Je i teorie, podle které si člověk psa vybírá/vychovává jako zhmotnění svých nepřiznaných, nevědomých či potlačených stránek. Staré rčení ostatně říká Jaký pán, takový pes. Ale přiznám se, že si hlouběji netroufám zde v tuto chvíli jít.

Na závěr pro hlubší zamyšlení nejen o agresi připojuji tento odkaz:
http://www.helena-klimova.cz/texty/Orientace_07_06_2008_6.pdf

Od: ejirek

ejirek — Mon, 08 Apr 2013 21:02:25 +0000

Chaos a bezohlednost produkují strach – a agresi.
s touhle větou ne zcela souzním. chaos podle mne produkuje něco zcela jiného, než strach, může ho ale v někom vyvolávat.. agrese může být reakcí na pocit ohrožení (a bezvýchodnosti). bezohlednost nemusí být vždy nutně bezohledností.. ale např. i nedostatečnou orientací v situaci a prostoru.

dostal jsem se jednou třeba do konfliktu s chodcem na Kampě, který nám zakopl o psa, protože náhle změnil směr chůze a nevšiml si hafana.. chvíli na nás hřímal, že máme mít psa na vodítku.. až zpětně jsem si všiml, že se to stalo v zóně povoleného volného pohybu psů.

poněkud atypicky (a z nouze) jsem v roce 2007 zvolil za svého hlavního terapeuta samotný psychotický proces (a přibral na čas i homeopatii). terapeutů i všelijakých terapií jsem měl už plné zuby.

také mi nějakou chvíli trvalo, než jsem začal psychiatry (ale i lidi jako takové) trochu víc rozlišovat. v tom jsem byl hodně zaostalý.

Od: Michaela MJ

Michaela MJ — Mon, 08 Apr 2013 11:56:50 +0000

Re: Jak dítě pokousalo psa
Yalom není klasický psychiatr, jehož hlavní kompetencí je kývání hlavou, stanovování diagnóz a předepisování prášků. Všude tam, kde je to možné, od léků ustupuje, a pokud se nepletu, také jejich „misuse“ v systému americké psychiatrie denuncioval veřejně. Jeho knihy se čtou jedním dechem, jsou nesmírně lidské. Navíc, což není v dnešní době samozřejmé, jsou i dobře přeložené. Ráda se k nim vracím.

Co se týče konstelací, zažila jsem je 2x v Česku a Irsku. Tedy ty rodinné. Z pozice observera. Vždycky to byla síla, ale co vím, tak pro účastníky byly většinou jen doplňkem, někdy spouštěčem, jindy akcelerátorem v procesu individuální terapie.

No a k tomu strachu z neznámého. To nás jistě spojuje. Na druhou stranu vím jistě, že můj strach – a samozřejmě i vztek- vodítko bezpečně umenší. A možná i proto rodiče „na hlavičku“,kt.viděli, že psa máte na vodítku, reagovali méně podrážděně než „rukavičky“. Chaos a bezohlednost produkují strach – a agresi.

Od: ejirek

ejirek — Mon, 08 Apr 2013 10:56:47 +0000

strach
no, já mám potíž s přijetím každé role. docela mi v tom pomáhají ty konstelace, tam se neustále vstupuje do rolí.

na Yaloma jsem zatím nenarazil, od psychiatrů jsem si dlouho držel odstup. líbí se mi, jak mluví o vztahu terapeut-pacient.

to hlavní, co stojí za Vaším blogem a mými životními peripetiemi, má podle mne stejného jmenovatele: strach z neznámého. a s tím nám žádný výcvik, ani ohleduplnost, ani respektování přijatých či nepřijatých pravidel chování ve veřejném prostoru nepomůže. to si musí každý vyřešit sám v sobě. a pro to nám všem (co už jsme s tím začali) držím palce.

Od: Michaela MJ

Michaela MJ — Sun, 07 Apr 2013 19:32:24 +0000

Re: Jak dítě pokousalo psa
Dobrý cvičitel by vám třeba pomohl s vycvičením psa i přijetím role. Třeba ho v sobě objevíte.

Na ten zbytek držím palce. O duši, depresivní, manické i jiných, krásně pojednává např. Irvin Yalom, možná jste na něj již narazil. http://www.kosmas.cz/knihy/124208/laska-a-jeji-kat/

Od: Michaela MJ

Michaela MJ — Sun, 07 Apr 2013 19:26:29 +0000

no vidíte,
o tom bych mohla taky napsat. Určitě by to mělo velkou čtenost.

Od: anonym

anonym — Sun, 07 Apr 2013 18:30:42 +0000

ja si nemuzu pomoct
porad ctu jak dite pokousalo prsa hahaha

Od: ejirek

ejirek — Sun, 07 Apr 2013 17:36:23 +0000

dík za doporučení
na tom to právě zatím selhává. už třikrát jsme se nedostavili na domluvené cvičení. někde něco hapruje a já nevím přesně, co. trochu tuším. možná k tomu přispívá i to, že nevěřím sobě v roli cvičitele – nechce se mi ji hrát. (mé kdysi cepované, zdeformované já se ještě úplně nesrovnalo) v hypomanických stavech mne třeba docela bavilo všelijak „blbnout“ se psem, bylo to takové cvičení hravou formou.. jenže tyhle stavy jsem poslední dobou míval jen krátce, převažovalo depresivní ladění.. teď se to zase trochu zvedá, tak uvidíme.

už delší dobu netajím před světem, že jsem diagnostikovaný psychotik.. to ale není to, kdo skutečně jsem.. k tomu se pracně propracovávám cca od listopadového převratu – i za cenu opakovaných manických atak.

pád na hlavičku byl zajímavý – vůbec nic se nestalo, obešel se bez leknutí i bez pláče, to dítě jen změnilo polohu a rodiče to nesli lépe, než jsme jako majitelé „pachatele“ čekali. (byl na vodítku) s rukavičkou (na volno) jsme si „užili“ víc.