Reklama
 
Blog | Michaela Mlíčková Jelínková

Takové normální povolání

Už nevím, jak mě to napadlo; možná dnes ráno ve sprše, kde mě vůbec napadá spousta myšlenek - nejspíš proto, že je tam při nejlepší vůli nemůžu zaznamenat, a tak je odplaví voda.

 

Mám nejdůležitější povolání na světě – a se mnou další asi tak tři miliardy žen.

Je to jako kotva,  kterou nevidíte, ale pořád tam je.

Jsem matka.

Reklama

***

Nejsem samozřejmě jenom matka, ale jsem taky matka – a navždy budu. Přes tu nezrušitelnost vztahu jsem se poprvé dotkla své vlastní smrti. Když se mi narodil, dotkla jsem se svého konce.

Bylo to překvapující. Opravdové. Nečekané. Děsivé.

Dnes už mi nevadí, když se mě někdo zeptá, Jak si užíváš mateřství. Řeknu jen – docela jo. Dnes je to jiné – a doufám, že už vždycky bude.

***

V zásadě rozlišuju dva druhy matek. Jedny si užívají dětskou závislost. Bezmocnost právě narozeného uzlíčku.

Mě těší sledovat, jak se mé dítě stává člověkem. Těší mě si s ním povídat. Poslouchat ho, číst mu, zpívat a vyprávět.

Těší mě ale taky mít čas pro sebe.

Namáhá mě vymezovat mu hranice, ale vím, že musím. I když kudy vede správná hranice, ví jen Prozřetelnost – já jen občas.

Nechci dělat chyby, ale vím, že je dělám.

Těší mě vidět, že v něčem je úplně jiný než já. Jeho láska ke kabelům, elektrice a snaha přijít na kloub technické podstatě věcí mě fascinuje stejně jako jeho ty kabely.

Chci, aby  byl jiný než já. Chci, aby byl stejný.

A on je.

Chci, aby si byl jistý, že ho mám ráda takového, jaký je.

Někdy mě napadá, že vlastně nic víc nechci.

Ale vím, že to není pravda. Nejsem jenom matka.

 

***

 

Dnes už vím, že ten svět Mimísků a Maminek, kde všechno je růžovoučké, případně bleděmodré, vlastně není. Že horečky nezůstávají na papíře, správná matka není pořád šťastná a rodičem se člověk nerodí, ale stává.

Sice pořád nevím, proč to někdo předstírá, ale už mě to neničí. Vadí mi to stejně jako každá jiná lež.

 

***

 

Náš syn má už dva dny čtyřicítku. Před týdnem ho kouslo klíště. Nechali jsme klíště otestovat. Mělo v sobě borélie.

Jedna doktorka řekla – nechat být, dítě jen sledujte. Je to jen viróza – ta, kterou chytil od vás.

Druhá doktorka zítra řekne: preventivně nasadit antibiotika.

Kdyby šlo o můj vlastní život, bylo by to jednoduché. Jenže jenom o ten už nikdy nepůjde.

 

A v tom je to těžké.

A v tom je to hezké.