Je faktem, že premiér Nečas nikdy nebyl, alespoň ideologicky, přítelem velmi aktivních žen, i když ve světle posledních informací působí toto tvrzení poněkud paradoxně. Jeho žena byla klasickou ženou v domácnosti (v paměti mi utkvěla její fotka s vařečkou), což ale u ženy se čtyřmi dětmi lze pochopit (přestože např. ve Francii i ženy s tolika dětmi běžně pracují, a zřejmě i proto má Francie druhou nejvyšší porodnost v Evropě).
Ministerstvo práce a sociálních věcí pod Nečasovým vedením drželo tradiční konzervativní linii. Byla to doba, kdy se pokračovalo v trendu rušení předškolních zařízení, takže dnes je každoroční realitou 50 000 odmítnutých tříletých dětí u zápisu do školek (!). Je nanejvýš smutné, že korupce překročila už i práh zařízení vyhrazených těm, jejichž duše jsou ještě čisté (z diskuzí na internetu vyplývá, že nějaký druh všimného ředitelkám mateřinek není neběžnou záležitostí).
Evropská komise a ostatní členské státy opakovaně připomínaly ČR, že čeští rodiče mají jedny z nejhorších podmínek na skloubení práce a rodinného života. Klesající porodnost jim dává za pravdu.
Proto je skutečným paradoxem, že po silně konzervativním Nečasovi přichází ke slovu ta, která je zřejmě přesným opakem představy ODS o ideální ženě. Je ironií, že až propad na úplné dno přiměl nejmachističtější stranu na české politické scéně pověřit rolí z nejtěžších svou prakticky jedinou ženu. ODS tak připomíná partu uličníků, kteří si (navzájem) lámali nohy a rozbíjeli kolena tak dlouho, až se s prosíkem o ošetření vracejí k silné a odvážné Matce, aby je ochránila před nemocniční karanténou.
Miroslava Němcová je ženou bezpochyby inteligentní a silnou – to by nevydržela tolik let v politice a už vůbec ne v ODS. Jenže role premiéra je skokově obtížnější než jakákoli jiná, byť vysoká politická pozice, na které je M. Němcová zvyklá. Je to pozice, která vyžaduje umění hrát simultánku na desítkách šachovnic najednou. Pozice, jež vyžaduje schopnost odrážet útoky lidojedů i vandalů, a při tom zůstat pěvně usazená na trůně upleteném z těl medúz na zemi, zmítané permanentním zemětřesením.
Ve skutečnosti je tento téměř archetypální návrat k Matce ze strany ODS krokem čistě pragmatickým. Prezidentu Zemanovi se bude jen těžko odmítat historicky první kandidátka na premiérku a bude se mu do ní i hůře trefovat v předvolební kampani, což ostatně platí i pro ostatní strany.
Slovo premiérka jsme dosud slýchali jen v souvislosti se zprávami ze zahraničí. Bude jedině dobře, pokud se dostane i do zpráv domácích. Držme jí palce.